Hagia Sophia
Je to nejznámější byzantská katedrála a nejslavnější křesťanský chrám v Istanbulu. První kostel zde byl postaven v l. 325 - 360 Konstantinem. Byl zbořen při protestních akcích proti Konstantinopolskému biskupu r. 404. Theodosius II. dal postavit v 1. pol. 5. st. novou baziliku. I ta byla ale zbořena a to r. 532 za povstání Níká.
Třetí kostel se rozhodl postavit Justinián. Stavbu svěřil dvěma významným architektům. Anthemiovi a Isidorovi z Milétu. Práce začaly pouhých 39 dní po zničení předchozího chrámu. Stavba chrámu byla nesmírně nákladná. Justinián požadoval od svých správců provincií nejdrahocennější mramory a matriály. Mramor, použitý na stavbu se vozil ze všech částí země. Sloupy v interiéru pocházejí z Baalbeku, Heliopole, Efesu a Delf. Hlavní zdi kopule a oblouky byly postaveny z cihel. Stavba trvala pouhých 5 let, byla zde 1000 řemeslníků a 10 000 dělníků. Nový kostel byl vysvěcen 27. 12. 537. Když císař Justinián vstoupil do chrámu, zvolal: "Šalamoune, nyní jsem tě překonal!" Díky rozměrům chrámu v něm křesťané spatřovali osmý div světa. Stavba byla několikrát poškozena zemětřesením.
V r. 1453 dobyli město Turci a sultán Mehmed Dobyvatel vjel na koni do chrámu Hagia Sofia a konal zde první páteční modlitbu. Později byl přistavěn mihrab a dřevěný minaret. Hlavní mozaiky byly zabíleny. Kamenné minarety byly přistavěny za sultánů Suleymana Nádherného, Bayezida II. a Selima II.
V 1. pol. 17. st. byl postaven minbar. Italský architekt odkryl v 19. st. byzantské mozaiky a zrestauroval je. Zároveň sem byly umístěny velké kruhové terče se jmény Alláha, Muhammada a prvních 4 kalífů. Tyto terče mají průměr 7,5 metru. V r. 1934 byla Hagia Sofia změněna Ataturkem na muzeum. Tehdy byly odstraněny i velké terče. Byly sem vráceny v r. 1950, kdy se Turecko opět začalo vracet k islámu. V poslední době znovu zaznívají požadavky islámských tradicionalistických skupin na znovupřeměnění chrámu na v mešitu.
Do Hagie Sofie se vstupuje západním průčelím, které vede do předsíně, Nartexu o rozměrech 11 x 60 metrů. Předsíň se otvírá do hlavní lodi 9 dveřmi, 3 prostřední jsou císařské. Nad hlavními dveřmi je mozaika Krista na kříži z 9. st. Nad východem je krásná mozaika Krista s Janem Křtitelem a Pannou Marií. Celková plocha chrámu je 7570 m čtverečních, je to 4. největší chrám na světě.
Hlavní loď je 55 m vysoká a široká 31 m. Stěny jsou obloženy pestrobarevnými vzácnými mramorovými deskami: průběžnými pásy z thesálského mramoru, červeného egyptského porfyru, žlutého numidského mramoru, světle žlutého orientálního alabastru, z bílofialově pruhovaného frýžského kamene. Sloupy v prostoru a dva červené porfyrové sloupy v rozích hlavní lodi byly dovezeny z Efesu a Baalbeku.
Kopule spočívá na čtyřech trojúhelníkových opěrách, které přenášejí tíhu na pilíře a jsou zdobeny křídly andělů. Fresky na zdech jsou z 10. st. V severní lodi je tzv. plačící sloup z pórovitého mramoru. Hlavní loď je ze tří stran obklopena galeriemi.
Mozaiky v jižní galerii jsou z 12. st. Je zde Kristus se sv. Janem Křtitelem a Pannou Marií. Vlevo jsou mozaiky Krista, který přijímá od císaře Konstantina IX. Monomacha měšec a od císařovny Zoe pergamenový svitek. Hned vedle je mozaika, kde tytéž dary přijímá Bohorodička od Jana II. Komnena a jeho ženy Ireny. Naproti této mozaice byl pohřben vůdce křižáckého vojska, které v r. 1204 vydrancovalo město, benátský dóže Enrico Dandalo.
