Hierapolis
Nejstarší stopy osídlení Hierapolis jsou datovány asi 2000 př. n. l. V 6. st. př. n. l. zde Lýdové postavili vojenský tábor. Od 3. st. př. n. l. patřila oblast Seleukovcům. V r. 190 př. n. l. byli Seleukovci v bitvě u Magnesia poraženi římskými a pergamskými vojsky.
Král Eumenes II., vládce Pergamonu, tady nechal postavit město Hierapolis, sloužící jako opěrný bod armády. Hospodářským základem Hierapolis byl textilní průmysl, o čemž svědčí četné nápisy na hrobech kupců, zpracovatelů vlny, barvířů, koželuhů.
Za vlády Římanů město nejvíce prosperovalo. V r. 60. n. l. bylo Hierapolis ohroženo jedním z nejničivějších zemětřesení. Nové město bylo stavěno podle plánů architekta Hippodama. V r. 80 zde zemřel mučednickou smrtí apoštol Filip.
V době vlády Seldžuků bylo město vysídleno.
Nekropole města Hierapolis se nachází na konci arkádové cesty. Bylo zde odkryto kolem 1200 hrobů z různých období a je to jedna z největších nekropolí antické doby. Nachází se zde několik typů hrobů. Např. 2 hlavní jsou kopulovitý, který má kruhové obvodové zdi a uprostřed je hrob. Tyto hroby jsou ze starořeckého období, tedy asi ze 6. st. př. n. l.
Dalším důležitým typem je hrobka sarkofágová, která má čtvercovou základnu. Jsou to hroby typické pro římské období. Variantou těchto čtvercových sarkofágových hrobů jsou nekryté čtvercové hrobky a hrobky, které byly nahoře obloukovitě překlenuty. Taky je zde patrný rozdíl mezi hrobkami, které leží přímo na zemi a mezi těmi, které stojí ještě na různě vysokém podstavci. základní typy: sarkofág = čtverhranná rakev s víkem tumulus = kupolovité hrobky obklopené zdí - obvykle ukryté v podzemí nebo na malém uměle navršeném pahorku rodinné hroby heroón Na mnohých z nich je reliéfní výzdoba, která svědčí o povolání zemřelého.
Severní lázně ze 2. st. n. l. byly v 5. st. přeměněny na byzantskou baziliku. I tyto lázně měly všechny základní části římských lázní a to frigidárium se studenou vodou, tepidárium s vlažnou vodou, caldarium s horkou vodou, sudatorium - saunu, apodyterium - šatnu a palestru - cvičiště, ve které stávala socha boha Apollóna.
Kolonáda byla dlouhá 1200 metrů a spojovala severní a jižní městskou bránu. Dobře zachovaná je severní, tzv. Domiciánova brána z r. 85, která má tři oblouky. Jižní brána se v podstatě nezachovala.
Nymfaion pochází z konce 3. st., původně bylo toto místo zasvěcené vodním i lesním nymfám, což byly dcery Diovy - bohyně zosobňující přírodní síly ve stromech (Dryády), pramenech (Najády), horách (Oreády) a v moři (Ókeánovny). V římské době zde byla vybudována monumentální kašna s kaskádami.
Apollónův chrám byl zasvěcen bohu Apollónovi a postaven byl ve 3. st. n. l. Původní rozměry chrámu, ze kterého se nedochovalo nic kromě hromady ruin, měl rozměry 20 x 15 metrů a v jeho středu stála 2 metry vysoká terasa.
Plutonium se nachází hned vedle Apollónova chrámu. Je zde podzemní jeskyně s přírodním pramenem. Stále ještě tady unikají jedovaté plyny, proto je zakázán vstup do těchto podzemních prostor. Podle antických bájí byla jeskyně posvátným územím boha podsvětí - Plutona.
Římské divadlo ze 2. st. n. l. má délku 100 metrů a 50 řad sedadel. Ve středu kamenných lavic pro obecenstvo se nachází královská lóže. Divadelní představení se zpočátku konala na veřejných prostranstvích, v jejichž středu byla upěchovaná okrouhlá orchestra - plošina pro tanec. Diváci seděli na dřevěných lavicích podepřených lešením. Když jednou při představení toto lešení spadlo, byl pro hlediště upraven jižní svah Athénské Akropole. Tam tedy vzniklo kolem r. 490 př. n. l. první stálé divadlo. Divadlo bylo masovou podívanou, přístupnou všem účastníkům slavností, pokud si za ni zaplatili. Divadlo se zpočátku skládalo jen z orchestry, tj. otevřeného okrouhlého jeviště, a z podkovovitého stupňovitého hlediště. Uprostřed orchestry stál Dionýsův oltář. Sedadla byla kamenná, první řada byla obvykle rezervovaná pro čestné hosty. Mimo dohled diváků byla skéné, budova pro přestrojování herců. Počátkem 5. st. byla přemístěna za orchestru a dostala funkční úpravu, tj. stala se dekorativním pozadím pro hru. Postupně k ní přibylo proskenion, sloupoví s dekoracemi vztahujícími se ke hře a paraskénion, postranní přístavky. Herci hráli ve starších dobách v orchestře, později na vyvýšeném proskéniu a orchestra zůstala pro sbor. Zde můžeme vidět ještě velmi dobře dochovanou budovu skény, která byla 4 metry vysoká a zdobená třemi řadami sloupů, z nichž nejvyšší nesly sochy a reliéfy s mytologickými náměty.
