Palác Topkapi
Sultán Medmed II. Dobyvatel si po ovládnutí města zprvu za své sídlo vybral místo, kde se nyní nalézá slavná istanbulská univerzita. Později se rozhodl vybudovat nový palác Topkapi, což v překladu znamená "Brána děl".
Palác Topkapi stojí na ploše 700 000 m2, což je polovina Monackého knížectví. Palác je obklopen 2 km byzantských zdí a 1,5 km tureckých zdí. Palác není tedy ani tak jenom palácem, ale dalo by se říci, že je malým městem ve městě. Serail, tento klíčový pojem Orientu, byl jednotou všeho.
Vlastní stavba probíhala za Mehmeda Dobyvatele v l. 1459 - 1465. K volbě tohoto místa ho nevedla zřejmě jen sama krásná poloha. Počítal původně spíše s jakýmisi druhem obytného hradu, z něhož by se Istanbul dal nejlépe ubránit. Celý palác je komplexem staveb různých období, které byly vlastně neustále přistavovány. Oficiálním sídlem sultána se stala až za vlády Suleymana Nádherného. Palác byl sídlem vlády až do r. 1853, kdy se sultánové přestěhovali do nového paláce Dolmabahce. V období největšího rozkvětu Osmanské říše zde žilo 5000 lidí. Komplex nyní slouží jako muzeum.
Do paláce se vstupuje tzv. Imperiální bránou z r. 1478. Za ní následuje 1. nádvoří, kde sídlili janičáři - elitní sultánova garda. Stojí zde také kostel sv. Ireny, jeden z nejstarších křesťanských kostelů na světě. Bránou pozdravů z r. 1524 se vstupuje na 2. nádvoří, nádvoří divánu. Na tomto nádvoří se konaly nejvýznamnější ceremoniály Ottomanského období a také se zde slavil příchod nového sultána na trůn. Při přijímání cizích vyslanců se tento dvůr naplnil hodnostáři říše, janičáři a palácovou gardou v nádherných oděvech. Někdy se takovýchto audiencí zúčastňovalo přes 10 000 mužů.
V Divánu se scházela státní rada vždy v úterý po ranní modlitbě. V zasedací síni proti vchodu je zamřížované okno, kterým mohl sultán tajně přihlížet zasedání rady. Zde se rozdávala léna, udělovaly příkazy, přijímaly stížnosti, vynášely rozsudky smrti a vedla se jednání s vyslanci cizích mocností. Sultán byl hlavou vysoce centralizovaného státu. Jeho zástupcem a neomezeným zplnomocněncem panovníka byl velkovezír.
Vedle divánu je klenotnice, jedna z nejstarších staveb v paláci, Je zde v současnosti umístěna sbírka zbraní. Na pravé straně nádvoří jsou budovy bývalých kuchyní, kde nyní umístěna sbírka porcelánu. Vzhledem k počtu a rozmanitosti exponátů je to jedna z nejvýznamnějších sbírek porcelánu na světě.
Bránou Blaženosti se vstoupí na 3. nádvoří. Brána je z 15. st. a v 18. st. byla rokokově vyzdobena. 3. nádvoří užíval sultán pro svůj každodenní život, který trávil mimo harém. Zde sultán očekával říšskou radu a vyslance a návštěvníky ze zemí Západu. Jsou zde místnosti agů, eunuchů, kteří sloužili sultánovi. Dále je tady Audienční síň sultánů z 15. st. se zlatým trůnem sultána. Za audienční síní se nacházelo vlastní jádro paláce a toto vše zůstalo pro návštěvníky uzavřeno. Stojí zde také knihovna sultána Ahmeda III. z bílého mramoru z 18. st., kde jsou umístěny sbírky oblečení sultánů.
Budova hned za ní je klenotnice. Klenotnice byla původně v pevnosti Yedikule, od r. 1478 byla umístěna v paláci Topkapi. Je to prý 2. nejbohatší sbírka klenotů na světě. Jsou zde umístěny vždy originály, ne kopie. Jsou zde umístěny sbírky nádherné trůny, vzácné oděvy, zdobené zbraně, miniatury a pohádkově bohatá sbírka sultánských pokladů. V jedné budově lze shlédnout islámské relikvie: plášť, vousy, korouhev a meč Prorokův, stejně jako meče prvních čtyř chalífů Abú Bakra, Umara, Uthmána a Alího, dále posvátné předměty z Mekky: klíče a zámky ze svatyně Kaba a schránka z masívního zlata na posvátný černý meteorit.
Poslední částí paláce je 4. nádvoří, na kterém jsou terasy, pavilóny a zahrady. Je zde mozaikami zdobený Bagdádský kiosek, pozlacený baldachýn z r. 1641 s vyhlídkou na zátoku Zlatý roh.
Harém
Na 2. nádvoří stojí také místnosti harému.
Pokud byl serail srdcem říše, byl harém srdcem seraile. Byl to svět sám pro sebe, oddělený od zbývajících částí paláce, labyrint průchodů, nádvoříček, schodišť a místností všeho druhu, celkem kolem 300. Harém je slovo arabského původu a znamená původně mnohoženství. Do 19. st. žilo v harému kolem 300, někdy se uvádí i 500 dívek z různých zemí, které sem přišly ve věku 5 - 6 let a byly zde vychovány. Jejich výchova spočívala ve výuce psaní a čtení, ve výuce Koránu a učení se ručním pracím, společenskému chování a dvorní etiketě. Tyto dívky se nazývaly odalisky. Z těchto dívek si sultán vybíral 12 vyvolených, které mu mohly osobně sloužit. To byly konkubíny. A z nich se vybíralo 4 - 7 manželek sultána - tzv. Kadin efendi. Favoritky mezi sultánovými manželkami se nazývaly haseki. V harému bydlela sultánova rodina, jeho manželky, milenky a princové do věku 11 let a celý harém ovládala sultánova matka, valida. Většinou to nebyla Turkyně. Kdysi sama přišla do harému jako otrokyně. Náklonnost syna zaručovala matce vliv. Matka mohla žít v místnostech bezprostředně sousedících s pokoji sultána. Její moc byla opravdu nesmírná. Nejen v harému, ale v celé říši. Vzhledem k podřízenému postavení ženy v osmanské společnosti bylo výsadní postavení sultánovy matky velkou výjimkou. Avšak v důsledku této vládnoucí role byl harém také místem jemně spřádaných intrik a smrtelných svárů.
